Oskar Kroon je novinář, spisovatel a původně dokonce vyučený pekař. Jeho kniha Vinga čeká na vítr vyhrála v roce 2019 Augustovu cenu, což je švédská cena udělovaná od roku 1989 a má tři kategorie: Dílo krásné literatury, Odborný či populárně vědecký titul a Kniha pro děti a mládež.
Vinga je puberťačka, která tráví léto s dědou na malém švédském ostrově. Ze začátku je příběh, dá se říct, trošku abstraktní, jako kdyby se dlouho nic nedělo. Postupem času zjišťuji, že Vinga má rozvedené rodiče a její táta má přítelkyni, kterou Vinga nesnáší. A ta je navíc těhotná.
Vinga je u dědy na celé léto, které s ním takhle pravidelně tráví. Miluje moře, mořské živočichy a hodně toho o nich ví. Děda jí dokonce věnuje plachetnici, kterou si sama musí opravit a připravit na plavbu.
Ne vždycky jsem si jistá, jak se Vinga vlastně cítí. Jestli je smutná a nebo veselá. V jednu chvíli říká, že ostrov je skvělý a daleko lepší než město na pevnině, že je tam šťastná, ale pak je zase večer smutná a nemůže usnout. Tohle léto totiž není úplně podle jejích představ, protože se nemůže radovat a užívat si ho jako obyčejně. Musí myslet na svoji “rozpůlenou” rodinu.
Jednoho dne se to ale ještě víc zamotá. Vinga pozná podobně starou holku Rut. Ta přijela na ostrov za svojí babičkou, která tam vlastní obchod. Ze začátku to ani nevypadá, že se budou přátelit, Vinga si myslí, že Rut je trochu divná – má černé vlasy, černý klobouk a hrozně světlou pleť. Navíc Rut nemá ráda moře a nejradši by byla ve městě se svojí partou kamarádů místo toho, aby trčela na nudném ostrově. Přesto to vypadá, že by z nich mohly být kamarádky.
Vinga často popisuje, jak se bojí toho, jaké to bude, až se vrátí zpátky do města. Jestli ji Rut má ráda jako kamarádku nebo dá přednost své partě, jestli ji nebere jen jako jedinou možnost, kterou zrovna na ostrově má. A nebo je to ještě úplně jinak?
Vinga se hodně podceňuje, myslí si, že je ošklivá, nelíbí se jí její pihy, vlasy, nohy a stejně jako pochybuje o sobě, pochybuje i o kamarádství s Rut. Ta ale, čím víc se dívky přátelí, pomalu přestává mluvit o své městské partě kamarádů a čím dál víc se zajímá o Vingu.
Ve chvíli, kdy se Vinga s Rut opravdu velmi sblíží, je Vinga nucena odjet na pevninu, protože se jí narodí bratříček – nevlastní. Doprovází ji děda a Vinga najednou vypráví o začátcích toho, kdy se to u nich doma začalo kazit. Její vyprávění je velmi smutné, popisuje, jak táta kousek po kousku mizel z bytu, až tam nakonec nebyl. Myslím si, že i proto Vinga chce být u dědy na ostrově. U dědy se nic nemění, děda je pořád její stejný děda, kdežto domov, máma, táta… jí připomínají smutek a všechno to, co jí rodiče “udělali”. Táta je s cizí paní, máma je smutná a často brečí. Nic není jako dřív. Sice je příběh často spíše smutný, ale dává čtenáři i trochu té naděje. A části s dědou jsou strašně fajn.
Kniha Vinga čeká na vítr je určena dětem od 12 let a já si myslím, že by si ji měli přečíst také rodiče, protože upřímně popisuje, jaký vliv rozvod na děti má a jak se s ním těžko vyrovnávají. Nehledě na to, že mají i své vlastní problémy s dospíváním.
Příběh doprovází jednobarevné, popisující ilustrace Kateřiny Kotyk.
Autor recenze: Zora Kopecká, 12 let
Oskar Kroon: Vinga čeká na vítr, ilustrace Kateřina Kotyk, 170 stran, Portál 2024.
Napsat komentář