Tato novela se prostřednictvím jinotaje zaobírá silou fantazie a lidskou povahou, zkoumá její vlastnosti a potřeby, reakce většiny na jedince, který se jen vymyká jejím ideálům, či ji z vlastní vůle odmítá následovat.
Tracyho nejcennějším majetkem byl tygr. Tygr přebýval v jeho vlastnictví ještě před tím, než se jej Tracy naučil rozeznat od humra. Malý chlapec po něm toužil do svých patnácti let, se zápalem a nadšením, jež doprovází plamenné proslovy jiných dětí, týkající se nejnovějších modelů autíček či panenek, mluvil Tracy o svém tygrovi.
Po Tracyho prvním setkání s přirozenou „změnou“, zlomovým bodem, či hybatelem událostí je jeho život veden novou směrnicí. Zvířecí buzola v podobě černého pantera si ho prohlíží skrze mříže klece v zoo a o pět minut později je již chlapec rozhodnutý. Od té chvíle má Tracy tygra.
Jako mladík pracoval Tracy v podniku Otta Seyfanga v New Yorku. Ve Warrenově ulici přenášel těžké žoky s kávou. Při jedné se svých směn potkal Lauru Luthyovou, jež se od ostatních dívek lišila pro Tracyho tygra velmi důležitým faktorem – měla svou vlastní tygřici. Jejich láska byla výjimečná, Laura byla jediná svého druhu. Tracy však učinil chybu, neomluvitelnou hrubku, již nelze označit číslem. Dal proto u dovozce kávy výpověď a odešel z New Yorku.
Po několika letech se Tracy znovu procházel ulicemi velkoměsta a s údivem upíral zrak na kolemjdoucí, již mu opláceli stejně. Poprvé v jeho životě hleděly stovky párů očí na tygra, nově obdařeny schopností spatřit jej. Jejich pohledy však byly plné zděšení a právě strach způsobil zmatek, jež nastal spolu s výstřely následovanými tygrovým úprkem a zkonfiskováním Tracyho, který se o pár okamžiků později ocitl na výslechu. V místnosti plné lidí přesvědčených o chatrnosti Tracyho mysli bylo rozhodnuto – mladík patří do blázince.
Newyorčané šílení z předešlých událostí reagovali zcela dle očekávání, vymýšleli, překrucovali, dušovali se, poučovali děti, sami se báli a vyšetřovali, kde že se onen slavný tygr nachází. Jen několika málo jedincům bylo zřejmé jediné možné východisko: že jen Tracy a pouze Tracy dokáže tygra najít. Tracy tedy šel a svého tygra našel.
I přes časové zasazení příběhu v něm panuje jistý druh bezčasí, v kterém hlavní postava proplouvá téměř bez emočních výkyvů, jež jsou možná příčinou onoho stavu letargie, který jsem jako čtenářka prožívala. Děj je řazen chronologicky, události na sebe zcela navazují, novela je obohacena otevřeným koncem. Jako hlavní autorovu myšlenku bych označila obecně známou pravdu, že koutek duše každého z nás včetně té z hlediska společnosti nejnormálnější lidské osoby obývá bláznovství. Dále si dovoluji označit tygra Thomase Tracyho jako symbol síly, sebevědomí a neodnímatelné části osobnosti, jež člověka činí výjimečným. Hlavní postavu tygr provází dospíváním, oním kolísáním mezi nejistotou a úspěchem. Odvahu, které každý z nás v tomto období potřebuje pít po velkých doušcích, si mladík vybudoval po svém boku v podobě tygra, dokázal si ji zde udržet. I přes chvilkové výkyvy v podobě tygrova mlčení nebo absence názoru na tu či onu příhodu ji Tracy nemusel hledat ve svém nitru – tato vlastnost, jež je z hlediska psychologie vitální, možná byla zvláštností Thomase Tracyho a důvodem, proč nebyl mnohými lidmi pochopen.
Symbolika je v příběhu na mnoha místech, nejen tygr, ale také například bonbony matky Laury Luthyové ztělesňovaly svádění nezkušeného mladíka dospělou ženou, která využila vnitřního zmatku Thomasových citů. Jelikož ani on sám tehdy přesně nevěděl, zda touží více po ní či po Lauře, rozhodla se matka napomoci jeho váhání činy.
Z jazykového hlediska toho o knize nelze zmínit mnoho. Věty samotné jsou nezajímavé, hezky zkonstruované, to ano, avšak samy za sebe mnoho složitých významů nenesou. Příběh je opatřen vševědoucím vypravěčem. V celku ale vytváří umělecký dojem, dílo mnohých rozsahů a přesahů, zejména díky silnému symbolickému poselství a jinotajnosti.
Zajímavou postavou je doktor Rudolf Pingitzer, světově uznávaný psychiatr a psychoanalytik malé postavy, doma ve Vídni respektovaný otec pěti dětí, jistou shodou náhod také psychiatrův dědeček, majitel „zařízeného kvartýru, gramofonu, klavíru, televizoru a rozbitého stroje na psaní a haraburdí od psychiatrie, muž s artrózou a milovník kávy,“ se v knize objevuje počátkem její druhé poloviny.
Z jeho vystupování vyplývá rezignace a opovržení, jež chová ke svému vlastnímu povolání z profesionálního hlediska. Nyní v jeho 72 letech ho zajímají lidé, snaží se jim porozumět. Přes vnitřní rozpolcení mezi svým povoláním a lásce k lidem stále u psychiatrie zůstává, avšak, dle vlastních slov, kvůli penězům. Rozpoložení svých pacientů nahlíží jejich očima, což jen dokazuje rozhovor s Tracym, v němž se obratně naladí na styl jeho mluvy i její obsah, táže se na jeho prožitek. Je stále zvědavý, pokouší se hledat v lidech to, co jeho samotného těší – zábavu, hru, fantazii, kouzla a čáry máry, a když tyto kvality nenachází, hledá příčinu jejich zániku.
Jedná se o člověka na sklonku života, tvrdí o sobě, že je blázen (což je podle něj „věc na neříkání“), že ztratil elán do života i iluze, umí být teatrální.
Tato kniha je prostá, krásná, přímá a unikátní. Zcela jistě se nepodobá ničemu, co jsem kdy četla. Stále přepisuji věty, do kterých se pokouším shrnout svůj dojem z Tracyho tygra. S jistotou o příběhu mohu říct jen málo: nemůžu se dočkat, až knihu budu znovu držet v rukou za deset, dvacet let a vytvořím si na ni nový názor, budu více rozumět souvislostem a skrytým významům, mé myšlenky nebudou překotné a protichůdné. Především doufám, že nepocítím zklamání – pokud ano, stydím se za sebe dopředu a předem se omlouvám autorovi. Tato kniha je umělecké dílo s doporučenou cenou 128 korun, jež bych po jejím přečtení byla ochotná navýšit o několik nul.
Autor recenze: Rosaria V. Mlčková, 15 let , Praha
Tracyho tygr: William Saroyan, přeložil Jiří Josek, vydalo nakladatelství Argo (2020), 150 stran.
Napsat komentář