Příběh s názvem Luboš není čert vypráví František Čížek, který má psa Šlupajze. Franta chodí Šlupajze po škole venčit podél řeky, a ten mu jednou uteče na místo, kterému se říká Peklo. Vychází odtamtud totiž podivný kouř a je slyšet strašné rány! Franta se odváží jít Šlupajze hledat a tehdy zjistí, že “Peklo” je vlastně kovárna. V ní najde Luboše, který právě Šlupajze vyhání pryč, protože mu děsí slepice. Franta místo toho, aby vzal i se psem nohy na ramena, vejde jako zmámený do kovárny. A tak se stane, že ho Luboš vezme do učení, protože má Franta podle všeho „kovářskou krev“.
Franta pak vypráví o tom, jak si v kovárně počíná, popisuje například, co je výheň, proč je potřeba voda, jaká jsou kladiva a kovadliny a jaké další nástroje kovář při práci potřebuje a během toho se z mistra a jeho učně stávají přátelé.
A protože Šlupajz s Frantou do kovářské dílny kvůli slepicím nemůže, vypráví mu Franta pohádku O mlsné babce a vlčkovi, aby to Šlupajzovi nebylo líto. Takže to je taková pohádka v pohádce, což mě moc bavilo.
Příběh je vyprávěný nespisovně (povim, každym, žádnej, přibejvala,…), což mi trochu vadí, protože je určený dětem od sedmi let, které teprve začínají číst (a nebo čtou krátce) a myslím si, že by měly číst spisovně a gramaticky správně napsané knížky, které jim jdou příkladem. Takže se to ve mně trochu pere, protože mně osobně nespisovný projev nevadí. Spíš myslím na mladší děti. Mně v knížkách nejvíce vyhovuje, když se děj vypráví spisovně a přímá řeč může být klidně nespisovná.
Ilustrace jsou hezké, vysvětlující, jednoduché, u některých obrázků jsou popisky a najdeme tu i komiksový postup výroby meče. Dá se říct, že je to taková deníková encyklopedie. Člověk zjistí, jak to v kovárně funguje, dozví se rozdíl mezi hnědým a černým uhlím, anebo jak se stane z železné rudy železo.
Příběh je uvěřitelný, jako kdyby se opravdu stal.
Autorka recenze: Zorka Kopecká, 12 let, Bradlec
Luboš není čert: nakreslila a napsala Klára Břicháčková, 76 stran, Paseka (2024).
Napsat komentář