Hlavní postavu sci-fi knihy pro mládež Pravidla hry od Neala Shustermana představuje americký fotbalista Ash, jehož rámec možností daný postavením privilegovaného bílého kluka z amerického snu činí šťastným. Pochází ze středně bohaté rodiny a jeho život je definicí normálnosti, dokud se nezraní.
Po několika kapitolách je čtenář obeznámen s velkou změnou, volbou vesmíru či vyšším příkazem učinit tohoto chlapce tzv. středobodem vesmíru, hybatelem, jehož činy ovlivní, v jaké realitě bude zbytek planety po danou dobu přebývat. A reality se v průběhu knihy proměňují. Může být rasistická, mírumilovná, mohou nastat přírodní katastrofy, zcela jistě však dojde k zásadním změnám v životě Ashe. Postupně si projde změnou orientace, přístupu ke svému okolí, a jeho bilance hodnot se s každou další proměnou vychýlí trochu jiným směrem, vždy s nedozírnými důsledky.
S každou novou realitou se zvýší i počet zvláštních bytostí, průvodců novými světy, vzhledově identickými. Nový přírůstek znamená novou dimenzi – v příběhu splňují zásadní roli, představují orientační bod pro čtenáře i hlavní postavu, jsou vševědoucí, ne jsou však vypravěči. Spolu s nárůstem těchto osob se zvyšuje také obtížnost nových proměn, až se ke konci knihy jejich tok utne a poslední změněná realita se tím ustálí.
Jedno se knize Neala Shustermana Pravidla hry nedá odepřít. Nejedná se o klasickou sci-fi plnou nadpřirozena – tento aspekt zde nemá výrazné zastoupení, pro příběh však tvoří prostor a čas klíčové motivy. Autor si pohrává s dimenzemi, ve kterých hlavní postavou přehazuje jako kuličkami v africkém perkusním chrastítku. Toto přirovnání je sice mým výtvorem, ale obsahově ani kvalitou se od těch z originálu téměř neliší. Nevýstižné, směšné a přehnaně zdobné – to vše vystihuje nesčetná autorova přirovnání, kterých jsou stránky této načervenalé knihy plné jako jahodový puding rozinek (ano, další takové). Pro lepší představu a úvod do kontextu:
Hl. hrdina přijímá nový svět, nové vzpomínky, vše porovnává s předchozími časoprostory:
„Začal jsem chápat, proč jsem se tak hlídal, asi jako když si běžící quarterback drží pevně míč na hrudi a bojí se ho pustit. Asi jako porcelán v bublinkové fólii ve dvou vrstvách, přes kterou není nic vidět. A Paul byl ten milý zákeřňák, který měl ve zvyku tu a tam mi nějakou bublinku hezky prasknout. Co by se asi tak stalo, až nebude co prasknout?“
Po opakovaném čtení stále hloubám nad významem druhého tropu o bublinkové fólii. Nové zkušenosti s nabíráním kontroly a pevnějším úchopu otěží nové dimenze souviset s mírou průhledu v bublinkové fólii? Při pokusu o oxymóron s „milým zákeřňákem Paulem“ jsem se již nahlas smála, ne poprvé ani naposledy za dobu četby.
Bohužel jazykové průšvihy nezůstanou jedinou výtkou této recenze. Zmiňované střídání realit s sebou neslo také pokusy o hledání řešení základních problémů světového formátu, skoro bez nadsázky autor zmínil okrajově vše, co dnes hýbe světem a společností. Hlavní hrdina se pokoušel zrovnoprávnit LGBT+ komunitu, pochopit feminismus, zabránit rasové segregaci a předejít klimatickým katastrofám či získat pochopení generace svých rodičů. Rozhodně cením Shustermanovu snahu zdůraznit závažnost těchto témat a povinnost dominantního lidského druhu postarat se o planetu, jež nám byla svěřena. V jedné knize o necelých čtyřech stech stránkách však nelze shrnout lidstvo jako takové se všemi jeho chybami a bezprávím. Nedokážu si představit výstižné pojetí, které by zároveň nepohoršilo svou triviálností či povrchními plány na souborné východisko, se kterým budou všichni optimisticky souhlasit. Abych jen nekritizovala, přikládám svůj návrh – do hloubky se zaměřit na jeden či dva ze zmíněných problémů a představit návrh, který se však setká také s odporem. Výběr tématu shledávám značně zajímavým, pouze bych poupravila zpracování a detailně si pohrála se zmatením při každém příchodu Ashe do nové reality – kluk v holčičím těle by možná mohl svou nevědomostí pobavit více než nepříliš vyvedené jazykové hrátky.
Knihu doporučuji milovníkům sci-fi se zálibou ve změnách časoprostorů, jejichž dualita skrývá i závažnější problémy než prohry nabušených amerických fotbalistů.
Autorka recenze: Rosaria V. Mlčková, 15 let, Praha
Neal Shusterman: Pravidla hry, přeložil Petr Bokůvka, 382 stran, vydalo nakladatelství Yoli (2024).
Napsat komentář