Když byly Jance dva roky, našli jí u medvědí jeskyně. Od té doby žije ve vesnici se svou momočkou, paní, která ji u jeskyně našla. Je hodně silná a vysoká a má kamaráda Sašu. I když jsou na ní lidé ve vesnici vcelku hodní, ona sama si připadá, že tam tak docela nepatří.
Když je Jance asi deset let, začne rozumět řeči zvířat. Pár dní na to, při letních slavnostech, se zraní, ztratí vědomí, a když se probere, má medvědí nohy. Mamočka ji chce vzít do nemocnice, ale Janka si myslí, že to není žádná nemoc, ale nějaké prokletí, které souvisí s její minulostí, kterou ona nezná. A tak jednou v noci, když mamočka spí, uteče se svou lasičkou Myšilovem do lesa. Chce se zkusit něco dozvědět o své minulosti, o tom, co se to s ní děje a kdo vlastně je.
Na své cestě potká hodě nových přátel a dokonce i nějaké příbuzné. Utká se s drakem, zachrání svého kamaráda Sašu a nakonec i pochopí, kdo a proč proklel její rod.
Začátek knížky je trochu pomalejší a moc jsem nerozuměla tomu, proč o sobě Janka tolik pochybuje a s čím má vlastně problém. Pak se ale děj rozjede a všechno začne dávat smysl a knížka se moc dobře čte. Líbilo se mi, že Janka neposlechla mamočku, dala na sebe, vydala se na cestu a nevzdala to. Výborné mi také přišlo, že knížka dopadne jinak, než jsem čekala, ale přitom to dopadne dobře.
Autorka recenze: Matylda Čadová, 9 let, Praha
Dívka v medvědí kůži: Sophie Anderson, přeložila Jana Hejná, 383 stran, vydalo nakladatelství Host (2023)
Napsat komentář