Severská mytologie je soubor krátkých legend odehrávajících se ve stejném období, ale pokaždé jiným hrdinům, spíše bohům. Jedná se o soubor krátkých příhod, jež postupně zažívá každý důležitý člen božstva. Mezi ně patří Ódin, který je přezdíván také Otec všech, Tór se svým pověstným kladivem, Mjöllni a zrádný Loki, bratr Ódina. Ti jsou představeni (již na prvních stranách Mytologie) jako hráči a závěr příběhů čtenáři objasní proč. V nich se mimo jiné dovídá například o původu magických předmětů jednotlivých bohů.
Začátek knihy vypráví o vzniku lidstva podle severské mytologie. Ráj a peklo jsou vykresleny úplně odlišně od křesťanské tradice, jiný je i název obou míst. Již na samém počátku knihy je čtenář zpraven o soudném dni „rangaröku“. Až tento den nadejde, utkají se dvě vojska a vše zanikne. Na konci knihy autor tuto skutečnost zpochybní, dokonce vyvrátí…
Pro dílo je typický podklad starodávných severských legend, (konkrétně Mýtů Seveřanů od Rogera Lancelyna Greena), který je však zmodernizován a převyprávěn oceňovaným spisovatelem fantasy Neilem Gaimanem. Ten se snaží drastické příběhy částečně převézt do humoru, avšak zachovat jejich lehce krvavou podstatu. Také jsou zde důležité charakteristické rysy jednotlivých postav knihy, nejen ty povahové, ale i vzhledové, kterým je dokonce přidáván zvláštní důraz. Jelikož se jedná o mystické příběhy, nejsou obři, magické předměty ani mluvící zvířata přehnaných velikostí. Téměř každý předmět zde má své severské jméno. Postavy často uzavírají dohody, jejichž nesplnění by pro ně znamenalo jistou smrt. Kniha je určená čtenářům neznalým severské mytologie. Pro ty, již se v ní dobře vyznají, bude pouze opakováním starých faktů.
Loki je postava, u které by každý řekl, že její charakteristika je nejjednodušší. Mně naopak přijde jako jedna z komplikovanějších. Loki je v knize popisován jako velmi pohledný muž působící věrohodně a přátelsky. Je také označován jako jeden z největších uličníků a lhářů celého Ásgardu. Říká se o něm, že v něm přebývá temnota a nenávist. Na mě tak temně a zle rozhodně nepůsobil a ta hrozná neplecha, jež s ním byla spojována, mi nepřišla nějak významně odlišná od skutků ostatních bohů. Působil spíš jako někdo, koho v dětství odstrkovali a nevěnovali se mu. Konal také dobré skutky, které všechny často dostávaly ze šlamastiky. Nato jako by autor i postavy, které stvořil, zapomínal.
Jazyk autora je velmi strohý, avšak účelně, protože se jedná o velmi drsné příběhy, které mají zároveň být i čtivé. Jak jsem již zmiňovala, kniha je plná severských výrazů. Dobrý příklad tvoří jména postav, kterých je v knize také velké množství: Baugi, Suttung, Fjalar, Tjazi, Tökk a další. Jazyk autora je plný hyperbol, klasicky epitetonů, přirovnání, metafor atd. Neil Gaiman se snažil napodobit znění starého jazyka, ale současnost probublává pod povrchem.
Od knihy jsem neměla valná očekávání, ale byla jsem mile překvapena. Dobře se četla a byla pro mě zajímavá a zábavná. Četbu jsem si užila a nevadilo by mi přečíst si mytologii za pár let znovu. Líbily se mi detailní charakteristiky jednotlivých postav a velmi mě zaujal popis vzniku světa podle Seveřanů. Je to rozhodně jiný pohled, než na který jsme zvyklí u nás, i když je podobný tomu z Bible. Jména dvou prvních lidí se lehce podobají Adamovi a Evě a opět se shledáváme s místem pro dobré i zlé duše. Nový je vznik jiných „planet“ – devíti světů, každý z nich je odlišný od lidského. Celkově příběh hodnotím kladně a těším se, až si přečtu knihy podobného rázu.
Rosaria Viola Mlčková, 14 let, Praha
Severská mytologie: Neil Gaiman, přeložila Viola Somogyi, 256 stran, vydalo Nakladatelství Argo (2017).
Napsat komentář