Autobiografický komiks Piruety o krasobruslení a dospívání je vhodný pro komiksové fanoušky i pro začátečníky. Komiks má velmi málo textu, je založen hlavně na výtvarné stránce a čtenář odvozuje pocity hlavní postavy a dějové zvraty zejména z obrazů. Kniha je velmi emocionálně založená, ale není jen o trápeních malých krasobruslařek, jak by se ne první pohled mohlo zdát.
Tillie začala s krasobruslením ještě jako malé dítě. Zvykla si na každodenní dril, strach z trenérek i ranní vstávání. Když se ale přestěhuje do Texasu, celý její svět se mění. Dospívá, poznává sama sebe i falešnou atmosféru krasobruslení. Zpětně si vyčítá svoje i cizí chyby – nepravá přátelství a řetězec využívání mezi kamarádkami.
Ani si nedokážu představit, že bych musela žít takový život jako Tillie. Ne že bych nepřežila vstávání, ale každodenní strach a nechuť k dělání čehokoli a nepříjemné prostředí by mě stejně jako Tillie ubíjelo. Před dospíváním bylo pro Tillie kluziště ochranou a bezpečným prostředím, kam utíkala před šikanou. Jakmile ale začala dospívat, začalo se jí protivit přetvařování, úzké kostýmky, nervozita, vztahy plné konkurence a nemohoucnost se vzepřít. Všechno se to hromadilo a kniha tyhle útržky a pocity skvěle vykresluje krásným stylem i minimalistickou kombinací fialové, tmavě modré a místy žluté. Sebepoznání přichází v malých doušcích, takže až když se člověk zpětně podívá na Tilliin vývoj, vidí obrovský kus, o který se posunula. Nakonec totiž přišla na to, co ji skutečně naplňuje, a krasobruslení se rozhodne opustit.
Jsem ráda, že je komiks dostatečně obsáhlý a nedovoluje čtenáři jej jen tak proletět, ale nabádá se zamyslet a užít si i stránky, které ukazují třeba jen Tilliinu rutinu. Krásně ukazuje, jak člověk svádí vnitřní boj a jak je vzepřít se mnohem jednodušší, než by nakonec čekal. Stačí se sám sebe zastat a zeptat se: „Co vlastně chci? Je to, co dělám, pro mě dobré?“ A jestliže se rozhodnete s tím něco dělat, možná váš život bude o kapku jednodušší.
Komiks nedoporučuji dětem mladším 12 let (i když dnes všichni dospívají dřív), protože je z reálného života a nebere si servítky. Také vyžaduje určitou mentální vyzrálost. Ve vyprávění je spousta dalších motivů, které prozrazovat nebudu, ale taky vyžadují vyšší věk a otevřenost. Připravte se. Tillie prostě nakreslila pravdu, která možná bolí, ale taky dost naučí. Až knihu dočtete (pokud ji dočtete), tak mi prosím napište, jak se cítíte. Já hořkosladce.
Mezi Piruetami a novelou Baletky Miřenky Čechové, které jsem také četla, je určitá paralela. Obě jsou o pozlátku pohybového umění, do kterého jsou zataženy úplně malé děti a jímž vyplní všechny své obzory. Ovšem Piruety tomuto tématu přidaly další dimenzi, protože jsou hlavně o objevování sebe sama.
Marika Mlčková, 15 let, Praha.
Piruety: Tillie Walden, přeložila Lenka Bukovská, 400 stran, vydalo Nakladatelství Paseka (2020).
Napsat komentář