Recenze obsahuje spoilery!
Alma, hrdinka stejnojmenného románu Timothée de Fombellea, žije od narození se svojí rodinou v údolí Isája a spolu se svým mladším bratrem Lamem poslouchá šumění listí stromů, zvuky africké přírody a jejích obyvatel. Po příchodu neznámého tvora – bílého koně, kterého Alma pojmenovala Mlha, se vše změní. Almin 10letý bratr Lam se v noci vypravil na hřbetě Mlhy objevit svět za hranicemi rajského údolí a Alma se vydala za ním. Jejich otec nevěděl, že už ho někdo v hledání Lama předběhl, a tak se také vydal v synových stopách. V údolí zbyla jen matka s nejstarším synem, kteří čekali na návrat zbývajících členů rodiny. Alma na své cestě dorazí až k pobřeží Afriky, kde se poprvé setkává s obchodem. Ne jen obyčejným, ale také obchodem s lidmi, příslušníky jejího národa, které prodali jeho vlastní členové.
Děj se přesouvá na loď, jež má otroky převézt do Evropy a na které se plaví Josef Mars, Almin vrstevník a také tajemný sirotek, který na lodi hledá poklad. Na tuto loď Alma přijde v domnění, že zde najde svého bratra, avšak místo něj je na lodi její matka se starším bratrem. Ty našli překupníci v jejich údolí a prodali je kapitánovi plavidla, který byl ochoten za ně zaplatit obrovskou sumu, neboť kmen, odkud Almina matka pochází, byl na trhu s otroky vysoce ceněný. Navzájem však neví, že se nacházejí na stejné palubě, a otec hledá syna na pobřeží, které už neobývá jediný člen jeho rodiny.
Také se při četbě dostáváme do Evropy doby Marie Antoinetty, kde velký překupník otroků pan Bassac žije v luxusu s dcerou Amélií. Po „nešťastné“ smrti pana Bassaca dceři z rozsáhlého majetku po otci zbyde jen loď plující kdesi v rozlehlém Karibiku a 4,5 tuny zlata, které by prý mělo někde na lodi být.
Jak je patrné, děj tohoto historického příběhu je velmi spletitý a odehrává se ve třech obrovských oblastech světa – v Africe a Evropě a také v Karibiku. Obrovské množství postav, provázejících celou knihu, by bylo neuvěřitelné samo o sobě, ale žádná ze dvou postav si není podobná a každá má svůj jedinečný charakter, který autor dokázal udržet. Neztratit se v dějové lince, připomínající vlak s nesčetným množstvím zastávek, nebylo lehké pro samotného čtenáře a vymyslet takové dílo muselo dát jistě spoustu práce. Dobovou atmosféru dobře dokreslují ilustrace.
Neuvěřitelné také je, jak plynule přešel Timothée do afrického světa a kultury, aniž by se z toho stal kýč nebo něco nereálného. Ze všech povah mi přišla nejzáhadnější ta Pousinova, lodního tesaře, jehož historie se objasní až na samém konci prvního dílu románu. Celou četbu jsem žasla nad autorovými schopnostmi psaní a nad spletitostí a originalitou, se kterou však můžu počítat skoro u každé z jeho knih. Také de Fombelle dokázal kouzelně popsat prostředí africké přírody a její krásu, která velmi ostře kontrastuje s luxusem městské Evropy, kde žije pan Basac s Amelií, a životem na moři, který na vlastní kůži zakouší každý z členů posádky a také otroci, kteří byli největší obětí celého příběhu. Jediný prvek, nad kterým jsem se pozastavila a který mě při četbě zarážel, byly neobjasněné, téměř kouzelné schopnosti, jimiž oplývá kmen Okoů – kmen, z něhož pochází Almina matka a její děti. Tyto schopnosti jsou: dary léčitelství, zahrady, lovu a zpěvu. V této knize, která popisuje život konce 18. století, jsou fantasy prvky jako pěst na oko a tyto motivy podle mě celkově kazily atmosféru.
Nemůžu se dočkat dalších dílů, protože vše co de Fombelle popsal zůstalo i na konci knihy otevřené a celý příběh byl dobrodružný, chytlavý a napínavý. Nečekala jsem, že čtu pouze první díl z celé trilogie. Knihu bych chtěla doporučit čtenářům od 12 let.
Rosaria Mlčková, 13 let, Praha
Alma: Timothée de Fombelle,, ilustroval Francois Place, přeložila Hana Zahradníčková, 344 stran, vydal Nakladatelství Baobab (2021)
Napsat komentář