Tenhle román pro náctileté holky by mohl být zajímavý, kdyby to nebyla romance. Kniha Všechny stránky Amelie od Ashley Schumacher vypráví o dívce, která právě odmaturovala a zároveň ji při autonehodě zemřela nejlepší kamarádka, s níž plánovala vkročit do dospělosti. Krátce po smrti Jenny obdrží Amelie 101. výtisk speciální edice fantasy románu od jejich oblíbeného spisovatele. Amelia musí odhalit pozadí knihy – především jak souvisí s Jennou i kdo jí poslal tento zvláštní výtisk Kroniky Ormanu, bestselleru záhadného mladíka, kterého se přece mělo vytisknout jen 100 kusů. Amelia se vydává po stopách odesílatele, které ji zavedou do Michiganu a místního malého knihkupectví, kde potká samotného autora a samozřejmě se do něj zamiluje.
Příběh je psaný v ich-formě a vyprávěný hlavní postavou – 19letou Amelií. Tím, že je Amelia velká čtenářka, je sama schopná vyprávět velmi bohatě a umělecky, což se mi líbilo.
Kdyby byl příběh zůstal u pátrací a přátelské dějové linky, udělala by autorka lépe – romancí se asi chtěla přiblížit dívčímu publiku, ale spíš tím vyprávění zkazila. Zápletka s láskou tam totiž vůbec nemusela být. Naopak hezky zachyceno je hluboké přátelství mezi Jennou a Amelií, což se mi moc líbilo. Jenna má zajímavý charakter a je skvělá v tom, že vždycky myslela na obě holky a ne jen na sebe. Pořád Amelii zachraňovala a pomáhala jí, a to i finančně. Přitom jako jediná postava působí realisticky.
Zajímavé na příběhu je, že ačkoli je spíše realistický, jsou tam krásná a magická místa. Třeba knihkupectví, kde může Amelia bydlet, nebo krajina michiganského maloměsta – autorka skvěle popsala prostředí u jezera a písečné pláže u Nolanova pobřežního domku.
Je tam hodně postav, které mají psychické problémy, které jsou myslím dobře přiblížené. Obě hlavní postavy Amelia i mladý spisovatel jsou dost psychicky nevyrovnané, naopak Jenna byla optimistická a pozitivní. Celkově je to takové cituplné.
Amelia je asociální, depresivní, v konstantním propadu. Navíc má dost kýčovitou představivost – když je v klidu, představuje si, jak před ní ve vzduchu plují velryby, které cítí to, co ona, a Amelia slyší jejich nářek – což je prostě trapné. „Můj mozek se pokouší vyvolat velryby, aby odnesly vzpomínky na Nolana Endsleyho, které mi prosakují do krevního řečiště, až mě z toho polije příšerné horko.“ To asi nevyžaduje komentář. Také je trošku legrační, že Endsley, onen spisovatel, se stal slavným už v 16 letech, kdy vydal svou první knihu a zbořil žebříčky prodeje.
Knížku jsem si vybrala proto, že měla popisovat literární svět, měl to být románový svět v románu. Zaujalo mě, jak spisovatel ukazuje Amelii svůj fiktivní svět propojený se svým životem, prostředím, mluví o lidech, kteří ho inspirovali (jeho zemřelé sestry, s nimiž se nechce rozloučit, a tak je přenesl do fiktivního světa, který pro ně původně vymýšlel).
Knížce jsem se trošku smála. Celkově mě čtení nebavilo od okamžiku, kdy se ukázalo, že je to vlastně romance – budu si dávat větší pozor na knihovní štítky. V naší knihovně jsou romance značeny růžově a dívčí četba má symbol čtoucí holky – už nikdy více takovýchto smutnosladkých čteníček!
Marika Mlčková, 15 let, Praha
Všechny stránky Amélie: Ashley Schumacher, přeložila Anežka Dudková, 296 stran, CooBoo (2021).
Napsat komentář