První díl fantasy románu Lunastrové ruské autorky Natalje Ščerby vypráví o třech dětech, které se jakoby náhodou sejdou v jednom malém městečku během léta. Dva z nich jsou úhlavní nepřátelé, kteří se potkávají jen přes prázdniny. Tom – zdánlivě obyčejný, a Alex, syn mocného Lunojase. Poslední je Celestina, tajemná Astra, jejíž otec je také velmi známý, ale prakticky tráví celý příběh na důležité výpravě. Svět postav v knize se rozděluje na tři rasy: beztvářní – obyčejní lidé a dvoutvářní – Lunojasové a Asteři. Lunojasní si propůjčují sílu měsíce a Asteři ji čerpají z hvězd. Dvoutvářní se navzájem nesnášejí.
Ze začátku jsou k sobě Alex s Timem jen nevraživí a Celestina se k nikomu nepřiklání. Pak ale zjistí, že Tim není jen obyčejný beztvářný, ale je to Aster, který nakonec úspěšně složí zkoušky každého Astera. Na konci knihy se Dostane Tim k otci Celestiny a v příslibu učení u něj stráví nějaký čas…
Od knihy jsem měla vysoká očekávání, jelikož jsem četla od této autorky šestidílnou fantasy ságu Časodějové, která mě naprosto nadchla (mimochodem, moc doporučuji milovníkům fantasy) – má totiž skvělý nápad – čas je tu vše. Tato očekávání se víceméně naplnila, bohužel to mělo i pár zádrhelů. Mrzelo mě, že v Lunasterech se nenavazuje na svět Časodějů: autorka píše o úplně novém fantazijním světě, ve kterém není ani jediný Časoděj – čas tu není hlavní téma, tím jsou měsíc a hvězdy. Samotný nápad mi přijde skvělý a s ničím takovým jsem se doposud nesetkala, ale stejně mě tento svět zcela nepřesvědčil. Možná bych, být autorkou, o jiných světech nepsala a vrhla se na jiná témata. Časodějové mi zkrátka v této knize chyběli. Zdá se, že autorka vyčerpala svou fantazii právě na nich a svět Lunasterů se jí podlé mého nepodařil udělat tak barvitý a nápaditý. Také mi bylo trochu líto, že je to zase „jen“ díl a slouží autorce jako odrazový můstek k další sáze.
To mi ovšem nezkazilo zábavnou četbu. Moc jsem si to užila. Vyprávění mělo i pár míst, která nebyla tolik akční, spíše popisná, ale byl to vlastně odpočinek od dobrodružství. Podle mě je to harmonicky vyvážené – celá kniha není jedna velká akce, ale zase se člověk nenudí.
Musela jsem se trochu popasovat s ruskými jmény – některá z nich pro mě byla neznámá (např. Valeryč, Timur, Ilja…). Trochu mi vadilo, že čtenář dlouhou dobu nechápal, co se v knize vlastně děje, protože autorka vůbec nevysvětlila vymyšlené pojmy (např. Lunasterové, Asteři, jejich poslání, vzájemná nevraživost…). Zato se mi líbilo tajemství, kterým byla celá kniha i díky tomu opředena, a že se člověk musel občas i zamyslet nad souvislostmi.
Celkově příběh hodnotím kladně. Krásně vyvážené dobrodružné i klidné scény, tajemství četby a samozřejmě styl psaní Natalje Ščerby se mi moc zalíbily – neumí sice vytvořit tak dramatickou atmosféru jako třeba Vojtěch Matocha, ale přesto má zajímavý barvitý jazyk a vyjadřování. Doporučila bych tuto knihu dětem od 8 let, ale zároveň si myslím, že kdekterý dospělý by se mohl také pobavit. Budu určitě číst i další díly.
Rosaria Viola Mlčková, 13 let, Praha
Lunasterové. Skok nad hvězdami: Natalja Ščerba, přeložila Martina Pálušová, 392 stran, vydalo Nakladatelství Fragment (2020)
Napsat komentář