Recenze obsahuje spoilery!
Poměrně komplikovaný sci-fi román Herberta G. Wellse Válka světů byl vydán na konci 19. století a vypráví o invazi mimozemšťanů do Anglie. Poblíž městečka Woking dopadne jednoho parného dne meteorit v podobě válce, z lidem neznámého kovu. Tento objekt sice vyvolá jen zanedbatelný rozruch, ale po nějaké době se válec pomalu otevře a na povrch Země poprvé vkročí nezvaní hosté z Marsu. Tito tvorové začnou po pár dnech zabíjet pozemšťany, plenit městečka a vesnice a pomalu postupovat spolu s vlnou strachu směrem k Londýnu. Tam také lidé zakusí obrovské ohrožení v podobě neznámého černého plynu schopného udusit dospělého člověka.
Příběh je vyprávěn v ich-formě bezejmenným vypravěčem. V jedné části děje se setkáváme s vypravěčovým bratrem, který zachrání dvě ženy na útěku před Marťany a nakonec se stane jejich ochráncem. Trojice se zachrání až přeplutím kanálu La Manche. Tehdy je již jakákoliv organizovaná obrana proti Marťanům potlačena, a příběh čtenáře znovu zavede k samotnému vypravěči ukrývajícímu se v jedné z polorozpadlých budov, poblíž které dopadne další válec. Díky tomu zjistí, že obyvatelé Marsu unášejí občany Anglie a provádějí na nich krevní transfuze. Marťanská okupace končí ve chvíli, kdy mimozemšťané náhle podlehnou chorobným bakteriím.
Válka světů je jedním z prvních románů sci-fi žánru. Ten charakterizuje mísení pokročilé vědy s fantazijní částí příběhu. Vědecké poznatky jsou v tomto typu děl důležitou složkou operující z velké části s doloženými fakty, ale také nadpřirozenými skutečnostmi, jako jsou (v tomto případě) „černý dým“ – hustý a těžký plyn bez názvu (s talentem na dušení lidí) anebo neznámý bílo-žlutý kov, původem nejspíš z Marsu. Fantaskními prvky jsou kompletně vybájení Marťané: „Zvláštní, zobákovitý tvar úst se zašpičatělým horním rtem, tvář bez nadočnicových oblouků a bez brady pod klínovitým spodním pyskem, nepřestávající záškuby těchto úst, medúzovité svazky chapadel, plíce lapající překotně po dechu v nezvyklém ovzduší, …“ a jejich technika.
Příběh se odehrává v Anglii, a proto je pro něj typické britské prostředí 19. století, což je (alespoň doufám) rozdílné oproti společenské a politické současnosti této země.
Pokrokovost tohoto literárního díla a jeho předvídavost svědčí o intelektu a představivosti autora, který si kompletně vymyslel zbraně použité ve válce civilizací, jež pro něj tehdy musely představovat něco nemyslitelného. Avšak dnes se tyto chemické a biologické zbraně běžně používají, což vypadá, jako by se jejich výrobci příběhem inspirovali. Možná i proto byl autor tak zničen 2. světovou válkou, v níž se jeho proroctví částečně naplnila.
Akční část knihy významně převládá nad klidným vyprávěním, které se odehrává pouze na začátku. Při četbě jsem poměrně často narazila na mně doposud neznámá slova (voj, bryčka, vrchlík, keser, vozataj, kolesna, dragoun, heliograf, omnibus, kusé a další). Překvapila mě také jednotka, kterou se měří délka v příběhu, jíž je yard, ale zjistila jsem, že se tato jednotka doposud v Británii používá, takže ji nemohu zařadit do archaismů. Celý příběh působil zastaralejším dojmem, avšak kdybych si nepřečetla tiráž, neodhadla bych, kdy byla kniha napsána.
Přišlo mi zvláštní, že obyvatelé města a okolí poblíž dopadu prvního válce se vůbec nedivili, když z něj vystoupili Marťani. Zdálo se, že tento fakt berou jenom jako ozvláštnění každodennosti. Také lhostejnost, se kterou procházeli kolem mrtvých těl, mě velmi udivila. Nemyslím, že lidé tehdy četně umírali na hlad a chudobu a na smrt by byli takto uvyklí (i kdyby se to dělo, nepovalovala by se jejich těla jen tak volně na ulicích.)
Autor používal často sloveso „být“, což mi při četbě překáželo. Samozřejmě beru v potaz nedostatek synonym, avšak je to jeden z důvodů, kvůli kterému nebyla četba knihy zrovna plynulá. Také pro mě nebylo jednoduché orientovat se v jednotlivých místech a situacích, a občas jsem nechápala, jak hrdina mohl přijít na nějaká fakta týkající se Marťanů, a pak mi některé akce nedávaly valný smysl. Myslím, že pasáže, ve kterých se popisují města, jejich části, vesnice a jiná prostředí byly napsány pro obyvatele těchto míst, a čtenář, který nezná žádné z nich, se v nich rychle ztratí. Umím si živě představit jejich dnešní obyvatele fantazírující o všech hrůzách a událostech popsaných v knize, které se odehrály na ulicích, jimiž dnes a denně procházejí a znají dopodrobna jejich zákoutí.
Nakonec musím vyzdvihnout pestrou paletu skvělých a (na tu dobu) velmi moderních myšlenek, které autor v knize detailně popsal, a také barvitou fantazii. Chápu, že poslech rozhlasového zpracování tohoto románu z roku 1938 vyvolal paniku, když posluchači uvěřili, že se jedná o skutečnost. Bylo to první sci-fi, které jsem přečetla, a zrovna asi vůbec první román tohoto žánru.
Rosaria Viola Mlčková, 13 let, Praha
Herbert G. Wells: Válka světů, přeložil Vladimír Svoboda, 248 stran, vydalo nakladatelství Triton (2021).
Napsat komentář