Kniha Umění milovat a nemilovat starořímského básníka Publia Ovidia Nasa je plná rad pro muže i ženy, které je mají provázet na cestě za jejich pravou láskou a dovést k úspěšnému cíli. Tyto rady se týkají úprav zevnějšku, ale především lstí, s jejichž pomocí se má čtenář prolhat k dobytí osoby svých zájmů.
V první části knihy se Ovidius zaměřuje na mužské ambice, a jak jich dosáhnout, oproti tomu druhá část čtenáři popíše, jak by se dle Ovidia měly chovat a upravovat ženy.
V části určené mužům autor konkrétně podává čtenáři manuál k dobytí ženy a nestydí se doporučit i násilí, které podle jeho názoru ženy uvítají. Ony by měly používat k získání svého vyvoleného převážně lstí a podvodů. Značná část knihy je věnována určitým praktikám k úpravě zevnějšku: Například mužům nesmějí trčet chlupy z nosu, ani jeden gender nemá jakkoli zapáchat, důležitá je také móda.
Kniha měla svým soudobým čtenářům sloužit jako didaktická příručka, jež je měla zasáhnout i pobavit autorovými (údajně) ironicky humornými postřehy. Ty působí moderně, což mohl také způsobit překlad, který obecně celé dílo posouvá do současnosti. Čtenář by Ovidiovy rady ale neměl brát na lehkou váhu a naopak je použít ve svých budoucích činech.
Vydání je opatřeno předmluvou (Nezodpovědný básník v době normalizace), rozsáhlými rejstříky, Ovidiovým vlastním životopisem a závěrečnou esejí. Dílo je psáno vázaným veršem a je opatřeno typografickým rozlišením významových linií: kurzívou jsou vyznačeny pasáže v nichž Ovidius přirovnává popisované děje k událostem známým z řeckých bájí a mýtů. Tučně zvýrazněné verše jsou autorem považovány za důležité:
Láskou pobledlý bloumal po lesích lovec Orion; pobledlý Dafnis si zoufal nad chladem nymfy – také on.
Nevěra každou lásku zničí, i pevnou, i plnou harmonie: muž, čelící nebezpečí, ať se jí vyvaruje
Po stranách, vedle slok je kniha opatřena typograficky odlišeným shrnutím děje jedné nebo několika z nich:
Umění smíchu, pláče a mluvy
Strategie chování
Umění nežárlit
Z hlediska obsahu je toto jedna z nejhorších knih, co se mi kdy dostaly do rukou. To, co Ovidius považuje za ideály jak krásy, tak chování jsou dnešní, ale z velké části snad i tehdejší morálce, nepřístupné možnosti, jež bychom ani neměli znát. To, co podle něj ženy ocení, a co stačí pro naplnění jejich spokojenosti, je až skandálně ponižující stejně jako skutečnost, že Ovidius požaduje, aby byly krásné a hubené a pokud tento ideál nenaplní nemají téměř žádnou cenu a měly by, jak naznačil, prosit o znásilnění, což vlastně (nanejvýš po malém odporu) uvítají:
Každá, jíž ve jménu Lásky znásilnil nějaký chlap, je celá šťastná.
Abych dílo pouze nezkritizovala, uznávám, že muselo být těžké zformulovat rady do veršů a vložit do textu ještě povýšeneckou podstatu, kterou skrývá, avšak to je nejspíš jediné, co mohu na knize pochválit.
Autorka recenze: Rosaria Viola Mlčková, 14 let, Praha
Umění milovat a nemilovat: Publius Ovidius Naso, přeložila Dna Svobodová, 284 stran, vydala LEDA (2020).
Napsat komentář