Pozor recenze obsahuje spoilery.
Komiks Sibiřské haiku začíná vyprávěním autorky Jurgy Vily, která vzpomíná na svého tatínka a dobu jeho dětství. Byly to neklidné a kruté časy. Začala druhá světová válka. Německá říše napadla Polsko, Litvu krátce nato okupoval (jinak řečeno násilně zabral) Sovětský svaz, velmoc různých národů, kterou ovládali Rusové.
Většina Litevců chtěla žít ve svém, v nezávislém státu, a tak byli mnozí považováni za nepřátele Sovětského svazu. A nepřátele bylo třeba zničit. Litevce, celé rodiny vyhnali z domovů. Vyhnali je a vystěhovali do nejvzdálenějších, nejmrazivějších koutů Ruska, na dalekou Sibiř, kde museli tvrdě pracovat.
Samotný děj se celý skládá ze vzpomínek otce autorky, Algise, kterému v dětství říkali Algisek.
Začíná od konce tím, že Algisek jede vlakem zpátky domů ze Sibiře a vzpomíná na to, co prožil. Algisek měl sestru Daliu. Jeho tatínek byl starosta a včelař, a maminka nemluvila od té doby, co jim zemřela jejich sestřička Romanka. Všichni žili společně v jedné vesnici v Litvě, i babička, děda, stejně jako teta Petronela. Ta milovala vše japonské, hlavně haiku (haiku je žánr japonské básně skladající se obvykle ze tří veršů o 5, 7 a 5 slabikách).
Jednoho červnového rána do Algiskova domu vtrhli sovětští vojáci a donutili rodinu odjet vlakem na Sibiř. Ve vlaku bylo hodně jejich známých, babička, dědeček a také paní učitelka Violeta, která se všem snažila zlepšovat náladu. Jen zdraví muži včetně Algisova tatínka byli posláni do pracovního tábora. Vyprávění pokračuje dalším vzpomínáním Algiska na to, jak krutě se ve vyhnanství na Sibiři žilo.
Na každé stránce Sibiřského haiku jsou obrázky od ilustrátorky Liny Itagaki, které se mi moc líbí, protože jsou zajímavé a každý trochu jinačí. Na některých stránkách jsou to vyloženě krátké komiksy, jinde jsou to zase spíše ilustrace, dohromady tvoří román v obrazech.
Hezké jsou také stránky, na kterých autorka představuje různé lidi. Například u maminky má nakreslenou jakože její fotku a zároveň maminku krátce popíše.
Příběh je smutný, protože hned na začátku zabili Algiskovi domácího mazlíčka – kačera Martina a později i kamarádku Verunku, do které byl Algisek zamilovaný. A také se dozvíme, že i Algiskův tatínek v pracovním táboře zemřel.
Příběh ve mně vzbuzoval vztek na Rusy (Sovětský svaz) a lítost nad Litevci, kterým sebrali Rusové jejich území. Na druhé straně mi udělalo radost, že se i na Sibiři našli lidé, kteří vyhnancům nezištně pomáhali jako Margareta a nebo Vasja.
I když byla minulost Litevců krutá, tak možná přispěla ke svobodné budoucnosti, protože Litva je od roku 1990 svobodnou republikou.
Doporučuji pro méně útlocitné děti, nejlépe od 9 let.
Autorka recenze: Zora Kopecká, 10 let, Bradlec
Sibiřské haiku: napsala Jurga Vile, nakreslila Lina Itagaki, přeložila Věra Kociánová, vydalo @nakladatelství Argo (2022).
Napsat komentář