Knížka Přání se mi moc líbila. Je smutná i hezká zároveň. Je to najednou pohádka i příběh ze života. Příběh mi připadal doopravdický, takový, který se může někomu stát, a to přes to, že se v něm stane zázrak. Knížka ukazuje, že když si někdo něco opravdu hodně přeje, tak se mu to splní. Podle mě ale ne vždycky.
Knížka vypráví o klukovi jménem Tim, kterému říkají Titi, a jeho mámě Antonii, které se říká Tony. Titi s mámou bydlí ve velkém domě po babičce. Bydlí tam s nimi ještě želva, kterou Titi dostane ke svým čtvrtým narozeninám. Toni nemá dost peněz, a tak se musí z velkého domu odstěhovat, a pak ještě jednou, do ještě menšího bytu. Titimu se to nelíbí, ale nemůže s tím nic dělat. Nakonec o bydlení přijdou úplně. Musí spát pod mostem, v přístřešku z kartonu, na lavičce nebo jen tak pod širákem. Titi přestane chodit do školy. Jednou ráno se Titi probudí dřív než máma a řekne si, že se vydá na obhlídku. Po cestě potká psa v klobouku, a ten ho zavede k domu, v němž bydlí. Titi na terase domu usne a když se probudí, v domě je i jeho máma, kterou tam přivedla Titiho želva. Pes jim navrhne, aby v jeho domě začali bydlet, protože on už si dlouho moc přál přátele. Všichni v domě zůstanou žít a želvu pojmenují Beáta, protože to znamená štěstí.
Knížka má moc hezké ilustrace. Doporučuji ji spíš pro menší čtenáře, protože v knížce je málo textu. Ideálně první nebo druhá třída, menší děti už by asi nepochopily děj.
Autorka recenze: Matylda Čadová, 8 let, Praha
Přání: napsala Tereza Horváthová, nakreslila Michaela Kukovičová, 48 stran, vydalo Nakladatelství Baobab
Napsat komentář