Lucy M. Montgomery byla kanadská spisovatelka, která svou první knihu (Anna ze Zeleného domu) napsala v roce 1905. Ta byla přeložena do 36 jazyků a na motivy prvního dílu vzniklo i několik filmů a seriál.
Hlavní postavou všech knih je Anna Shirleyová. Zvolila jsem zhodnocení všech dosud přečtených dílů právě kvůli tomu, abych ukázala vývoj hlavní postavy. Nejprve ale postupně shrnu děj.
V první knize, Anna ze Zeleného domu, je Anně 11 let. Dospělí sourozenci Marilla a Matouš Cuthbertovi, kteří spolu žijí v Avonlea v “Zeleném domě” na ostrově prince Edwarda se rozhodli adoptovat si sirotka – chlapce, který by jim mohl pomáhat na jejich farmě. Kvůli nedorozumění jim ale přivezli holčičku. A tou byla Anna. Po počátečním zklamání, těžkém a dlouhém rozhodování a všelijakých nedorozuměních si Cuthbertovi nakonec Annu nechali.
Už na začátku se dozvídáme o jejím smutném životě sirotka a také to, že je snivá, upovídaná a i přes příkoří, které se jí dělo, veselá. Anina výřečnost ihned přiroste k srdci Matoušovi, kdežto jiné lidi často dráždí. Anna je navíc pihatá a má zrzavé vlasy. Připadá si ošklivá a i ostatní mají na její vzhled jedovaté poznámky.
Jednoho dne potká Anna Dianu, která je vůbec prvním dítětem v Avonlea, jež se s Annou chce kamarádit a nemá předsudky kvůli tomu, že byla sirotek. Společně si slíbí věrné přátelství na celý život a tím se Diana stane Aninou nejlepší přítelkyní.
Ve škole to má Anna těžší, hodně dětí má předsudky právě kvůli tomu, že je sirotek, vůbec ji svými zlomyslnostmi nešetří. Nakonec mezi děti ale zapadne – díky své odvaze a vytrvalosti si nakonec především dívky uvědomí, že Anna je skvělá holka. S Annou do třídy chodí i hodně chytrý chlapec jménem Gilbert, který Annu dost štve, ale my už víme, že to bude trochu jinak…
V druhé knize, Anna z Avonlea, Anna začne učit v avonleaské škole.
Už je skoro dospělá. Plánuje si, že ji její žáci budou poslouchat díky tomu, že ji budou mít rádi a že je nebude bít, jak tomu bylo tehdy zvykem. Anna chtěla učit tak, jak by se jí samotné jako dítěti líbilo. (Sama měla špatnou zkušenost nejen s předsudky spolužáků, ale právě i učitele).
V domě všem chybí Matouš, který zemřel.
Marilla si v tomto díle vezme do péče dva malé čerstvé sirotky, Davyho a Doru – dvojčata. Davy je energický, zlobivý, ale přesto všemi oblíbený a Dora je slušná, vychovaná, pasivní holčička. Díky Davymu poznáme dost lumpáren. V plánu je, že Davy a Dora zůstanou v Zeleném domě, než se jejich strýc ožení a vezme si je do péče on… Anna s Gilbertem založí okrašlovací spolek, do kterého se přidají všichni jejich přátelé. Náplň tohoto spolku je zlepšovat Avonlea, třeba vymalováním radnice nebo sázením stromů okolo cest.
V třetí knize, Anna z Ostrova, začne Anna studovat na Redmondu. Spolu s ní tam studuje i Priscilla, Charlie Sloan a Gilbert, její přátelé z Avonlea.
Na raném začátku semestru potká Anna s Priscillou na jejich toulce po hřbitově Phil, jejich novou nerozhodnou kamarádku. Také Anně napíše dopis Stella, její kamarádka z Královské akademie, školy pro učitele, že příští semestr s nimi bude studovat na Redmondu a navrhne, že by si mohly všechny tři pronajmout nějaký domek, aby nemusely bydlet u cizích lidí.
Zbytek semestru Anna s Priscillou stráví hledáním místa, kde by mohly další tři roky společně žít. Anna v tomto díle prožívá typický studentský život.
Ve čtvrté knize, Anna se Summerside, dostane Anna práci jako ředitelka v summersidské střední škole. Začne bydlet v Duší uličce, v domě U větrných topolů, u dvou vdov, kterým říká teta Chaty a teta Kate. S nimi bydlí i jejich služebná Rebeca Dewová, která má vždycky naprosto opačný názor než vdovy (hlavně na kocoura Dustyho Millera, kterého naoko nesnáší, ale ve skutečnosti ho zbožňuje, protože jí dělá společnost).
Ze začátku to v novém městě pro Annu není lehké, kvůli Pringelovým, snad největšímu a nejpyšnějšímu rodu v Summerside. Ten jí začne nenávidět ještě předtím, než vůbec Anna přijede, protože se o stejné místo jako ona ucházel jeden z nich. Ale kvůli menšímu nedorozumění ji nakonec začnou mít všichni rádi. Velká část děje je vyprávěna formou dopisů Gilbertovi, s nímž je již zasnoubená.
Hlavní postava: Anna Shirleyová
Na začátku série má Anna velké ambice a představuje si, že je vznešená princezna Kordélie a sní o krásných šatech a šťastném životě. My se ale postupně dozvídáme její ohavnou minulost – týrání ze strany pěstounů, či využívání k tvrdé práci, a tak se nelze divit, že si začala vymýšlet svůj ideální život. Někomu přijde se svými romantickými proslovy otravná, ale většinu lidí kolem sebe brzy nakazí svou energií, optimismem a bohatou fantazií.
„Slzy mohou trvat celou noc, ale s ránem se vrací radost.”
Autorka používá personifikaci, spoustu metafor (Zářivé jezero, Chaloupka ozvěn, měsíc se usmíval,…), v první knize až přehnaně, ale s tím, jak Anna dospívá, jsou metafory “rozumnější”.
Postupem děje Anna zjišťuje, že nepotřebuje být žádná vznešená a bohatá princezna Kordélie, aby byla šťastná. Také se jí velmi zlepšuje smysl pro humor, který ji v nejednom případě zachrání.
Ze začátku se s ní kvůli jejímu původu nechce nikdo bavit, ale hodně lidí zjistí, jaká je Anna dobračka a nehledě na to, že byla sirotek, se s ní chtějí přátelit. Na každém místě, kde je, si udělá víc přátel, než nějací lidé za celý život. Dokáže si je získat svou povahou – nikdy nikoho neodsuzuje, je přátelská a nápomocná, nepodceňuje problémy druhých, je velmi empatická, snaží se s lidmi vycházet, i když jí nejsou zrovna nejmilejší (například učitelka Katerine Brooková v knize Anna ze Summerside, která Annu ze začátku nesnášela a chovavala se nenávistně a díky upřímnému zájmu ze strany Anny a nezištné pomoci, se z nich staly dobré přítelkyně).
Anna je aktivní – snaží se pomáhat lidem, kteří mají problémy, i když tak trochu strká nos do cizích věcí. Občas tím, hlavně jako mladší, způsobí víc starosti než užitku, ale jak dospívá, dovede si věci lépe promyslet. Dodržuje sliby (například když postupně zjistila, že si všechny obyvatelky domu U větrných topolů tajně v komoře máčí obličej v podmáslí, pod slibem mlčenlivosti, který jim jednotlivě dala, to neprozradila ostatním).
Anna díky své vřelé povaze potká mnoho lidí a navštíví mnoho domácností. Díky tomu může autorka vyprávět i bohaté příběhy vedlejších postav. Líbí se mi, jak dokáže skvěle popsat jejich charaktery. (Například vždy plná obav teta Nosálka, naoko vždy nespokojená Rebeca Dewová nebo Minerva Tomgallonová vyžívající se v tragické rodinné historii: „Toto je pokoj tety Anabelly, kde skonal Matthew Tomgallon…Tu máte noční košili, nikdo ji neměl od té doby, co v ní skonala matka. Spěte sladce má drahá!”)
Anna není jenom správná, vždycky kladná hrdinka, dělá chyby jako každý, ale snaží se z nich poučit, a protože jako dítě nepoznala hezké vztahy, jsou právě vztahy mezi lidmi pro ni to nejcennější. Byla týraná, bitá, zneužívaná k tvrdé práci, byla sirotek se zrzavými vlasy a pihami a připadala si ošklivá, ale nezahořkla, nelitovala se. Naopak, to všechno ji posílilo k tomu, aby ona sama byla tou krásnou Annou (protože krása vychází zevnitř), která změní svět kolem sebe – bude milující bytostí s otevřeným srdcem pro všechny, bude dobrou a spravedlivou učitelkou, která neponižuje a nebije děti, bude věrnou kamarádkou a nikdy nebude mít žádné předsudky!
Moc se mi líbí vypravěčský styl Lucy Maud Montgomeryové a jak je vše promyšlené. V průběhu se vyskytuje obrovské množství postav, každá z nich má svou historii a jsou spolu často provázané. Líbí se mi charakter Anny, je správná. Je to knížka pro lidi, kteří čtou a chtějí číst, a proto i hlavní postava je tak trochu taková, jako její čtenáři.
Knížka může pomáhat řešit lidem jejich každodenní problémy – poznají, že nejsou sami – i když se to nezdá, tak každý má nějaký problém. Problémy, které jsou hodně vidět, ale i ty, kterých si ani nikdo přes tu jejich schránku nevšimne (jako právě Katerine Brooková) nebo lidé, kteří své problémy neřeší, nesvěří se (jako Pauline, kterou její matka izolovala doma a citově vydírala, aby o ni Pauline pečovala).
Lidem příběh ukazuje, že všude mohou najít spřízněnou duši. V každé knížce si ji Anna našla. Každý musí hledat, dávat druhým šanci a nenechat se odradit tvrdou skořápkou. Někdy lidí neumí udělat dobrý první dojem, ale když jim dáme šanci, můžeme zjistit, že jejich pravé já se chová úplně jinak a můžeme tak najít cenného přítele. Vlastně u Anny a Katerine můžeme vidět dva odlišné způsoby, jak se lidé vyrovnávají s problémy. Zatímco Anna na své těžké minulosti rostla, Katerine se zatvrdila v nenávisti.
Jak jsem se dozvěděla, Lucy M. Montgomeryová žila celé dětství a dospívání na ostrově Prince Edwarda, kde se odehrává děj knih – asi i proto jsou popisy krajiny a ostrovní přírody tak barvité a uvěřitelné (stejně jako dialogy postav). Autorka ostrov popisuje s takovou láskou, že se tam čtenář hned touží podívat.
Já čtu vydání, které překládá Sára Foitová. Její vyprávění je srozumitelné dnešnímu čtenáři, ale i sama autorka psala na svou dobu nadčasově, takže její příběhy o Anně Shirleyové baví čtenáře už více jak sto let.
Lucy Maud Montgomery: série Anna ze Zeleného domu, překlad Sára Foitová, Albatros.
Autorka recenze: Zora Kopecká, 13 let
Napsat komentář